Večerní psaní

Včera, i když unavený a tak nějak vyřízený, jsem se pokusil přidat pár stránek. Podařilo se, třebaže mi to šlo jak psovi pastva, uvidím, jak budu s textem spokojený dnes. Chyběl mi relax při návratu z práce, proto jsem dnes vyrazil na motorce. Bylo sice deset stupňů a já nejsem dvakrát teple oblečen, ale tu chvíli je to v pohodě a díky chladu nelétali žádní hmyzáci, tudíž přes plexi helmy stále vidím :).

Květen

Uhuhuh. Květem v plném proudu. Ani nevím, jak ten čas uběhl ... Stalo se, že hackeři (hacker) napadl moji stránku a celou ji smazal, naštěstí Petr dokázal všecha data obnovit. Moc mu děkuji. Přestávám zvládat tok času, potřeboval bych nějak spomalovač, nebo protahovač, nebo alespoň pořádnou gravitační anomálii, i když s tou bych si asi nevěděl rady.

První desetina roku za námi

Představoval jsem si, že začátek roku mi dá čas nadechnout se, ale nějak se nevyplnilo. Už je únor... S panem Bartošem finišujeme na korekturách naší společné knihy. Tedy spíše já finišuji, poslal mi krátkou zprávu, že je to jen a jen na mě a za odměnu si prý mohu přisvojit i jeho díl slávy. Tsss, tak to chodí : - ) Za slávu si člověk víno nekoupí.  Ale je to opravdu šílené dílko, řekl bych, že ani jeden z nás by to sám dohromady nedal. Zatím jsme se neshodil na názvu, proto máme každý svůj ... To se bude muset odladit.

Konec roku

Uštván, zdecimován, vyřízen, ale živý. Takového mě zastihl konec roku.  Ale zase mám chuť psát. Sedím s notebookem na klíně, vedle sebe sklenku červeného a přemýšlím, co čeho se pustím. Napadají mě jen střípky, ale to vůbec nevadí, třeba z toho něco vypadne :)

Opotřebení materiálu

Už nějaký ten měsíc lavíruji s kolenem. Bez zjevné přičiny opuchlo a jeho funkčnost byla tak na sedmdesáti procentech požadované. A k tomu pořádně bolelo. Šetřím ho, šetřím ho, pomalu se zlepšuje, pomalu se zlepšuje, i dřepy už mohu dělat. Vyzkouším s pouhou osou  na ramenou, jde to, počkám týden a dva, stále opatrně dřepuji, jen aby se všechno hezky prohřálo, zvyklo si. Přidám jen malý kotouček na osu  a najendou ... křach. Jsem tam, kde jsem byl. A lepší už to nebude ... : - (  no jo no : - ) 

Sporttracker

Už před časem jsem si ze zvědavosti do mobilu nainstaloval aplikaci sporttracker, hlavně proto, aby mi zaznamenávala, kdy jsem byl/nebyl běhat a já si při té příležitosti uvědomoval, že už opravdu nesportuji tak často, jako dřív a jak bych rád. A dnes, zničen čtyřmi dny sezení v práci, jsem ráno vyběhl, opět po čase s aktivovaným sporttrackerem. A pyšně mohu oznámit, že jsem nejrychlejší a nejvytrvalejší běžec na planetě. Podle údajů GPS čidla jsem urazil vzdálenost 150 km za necelých 51 minut průměrnou rychlostí okolo 170 km/h!!!! A to jsem větší část běžel po nezpevněném povrchu.

Ve službách klanu

Dovolte mi, abych se pochlubil :), v Polsku vyšla má předposlední kniha Ve službách klanu http://fabrykaslow.com.pl/ksiazki/w-sluzbie-klanu-567. Dnes ráno jsem seděl u čaje, prohlížel si cover, hlavního hrdinu na coveru a přemýšlel, k čemu která část jeho výstroje asi slouží. Moc příjemné ranní rozjímání :) Možná by nebylo od věci, se zase do podzemí vrátit. Ale spíš ne, teď válčím v tancích ...

Svět tanků

V poslední době jsme strávil několik desítek, možná i víc, hodin s tanky. Částečně jako přísedící hráčů World of tanks a také surfováním po internetu při hledáním technických informací o tancích obecně. Motorech, munici, pancířích ... prostě všem, bez znalosti čeho se člověk nemůže v běžném životě obejít.

Super řidiči a Války strojů

Na motorce se dálnici vyhýbám jak čert koupání ve svěcené vodě.  V pátek mě ale zradila navigace, nedokázal jsem spárovat Tomtom Ridera s telefonem Evolveo, díky tomu jsem přejel odbočku a protože jsem měl slejváku plné zuby, najel jsem na dálnici, abych se dostal domů. Asi čtyřista metrů před sjezdem na Horoměřice, kdy už jsme měl jízdy v proudu deště v pomalém pruhu mezi kamióny plné zuby, se dálnice ucpala. Prostě jedni sjíždělil, druzí přijížděli - kolona, zácpa. Naštěstí motorka má své výhody, pomalu jsem jel po krajnici, místa dost.

Stránky