Eseje

  •  

    Esej 1 - Sbližování Science fiction & Fantasy

    Definice fantasy a sci fi, mírně zvulgarizovaná a zjednodušená až na samotnou dřeň, tak jak ji chápe většina čtenářů zní: Pokud jsou tam rakety (má to trysky, střílí se z paprskometů atd …) je to sci-fi, pokud jsou tam kouzla a máchá se přitom mečem, jde o fantasy.

    Tato definice je dnes zastaralá.

    Kdysi dávno, počínaje Julesem Vernem přes H.G. Wellse s rozkvětem ve zlaté éře, se sci-fi intenzívně zajímala o techniku a způsob, jakým člověku poslouží v jeho postupném ovládnutím přírody. Později se těžiště přesunulo na vztah techniky a člověka, na vzájemnou vazbu a následné zpětné ovlivnění. Ještě později se zájem přesouvá více na člověka, na sociálně biologickou evoluci ve světě proměněném technikou. Ve všech etapách jsou ovšem respektovány (někdy s výhradami, viz nadsvětelný pohon, hyperprostor a další klasické rekvizity) přírodní zákony a náš vědecký pohled na svět. Postupně přestává být důležité, jak věci fungují, ale co se s nimi dá podniknout. To znamená, že narůstá význam příběhu. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve sféře sci-fi, jde o příběhy odehrávají se v mantinelech objevených a popsaných Newtonem, G. Galilelim, Ensteinem, Planckem, Nielsem Borem, Maxwellem a spoustou dalších.
    Fantasy se nezajímá o to, jak věci fungují. Mantinely možného jsou tak daleko, až se zdá, že žádné neexistují. Zde šlo, jde a půjde (?) vždy, hlavně a pouze o příběh. Mezi standardní dovednosti jen trochu schopnějších hrdinů patří metaní blesků (fajerbolů, zakletí … ), ničení nepřátel pouhou silou myšlenky a schopnost měnit vlastnosti jakýchkoliv živých i neživých objektů.
    Kouzla a jejich účinky se jazykem vědy dají popsat jako myšlenkou prováděné změny molekulární a atomární struktury hmoty. Tyto změny jsou uskutečňovány v takzvané černé skříňce, což v překladu znamená, že nevíme jak se uskutečňují a ani nás to příliš nezajímá.
    Od dob H.G. Wellse, M. C. Sklodowské či R. Rutheforda udělala věda obrovský krok kupředu (doufejme), a co víc, uhání stále rychleji. Problémy, se kterými se nyní špičky základního výzkumu zabývají, jsou pro nás, obyčejné lidi, téměř nepředstavitelné. Pochybuji, že někdo ze čtenářů tohoto textu bude mít dostatečné matematické vzdělání, aby mu byla jasná kvantová teorie superstrun, s jejíž pomocí se fyzikové snaží dobrat komplexní teorie jednotného pole, nebo že někdo bude schopen vysvětlit, případně alespoň matematicky popsat (nejde o totéž) funkci stoje času založeného na propojení dvou stabilních černých děr s „jistým vlastnostmi“. (Podle toho co vím, současná fyzika existenci takovéhoto monstra nevylučuje). Já sám nejsem takovým talentem obdařen, a občas mám chuť upsat za podobné nadání svou duši Ďáblu. Pro nás laiky je důležité, že počítače jsou stále výkonnější, že jsme schopni vytvářet učící se systémy (semiinteligentní a postupně určitě inteligentní), začínáme tušit, jak funguje náš vlastní mozek, snažíme se proniknout do „biologického programování živých organismů atd.
    Pokud jen trochu extrapolujeme vývoj vědy, zjistíme, že s pomocí nástrojů budeme schopni přesně definovaným způsobem měnit molekulární i atomární strukturu hmoty (např. nanomechanismy + nanoroboti) nebo provádět přeměnu - metamorfózu živých organismů pomocí nástrojů genetického inženýrství a genetického programování (na míru vyráběné hormony, syntetické buněčné organely, modifikované viry …)
    Mluvíme o schopnostech, jimiž by správně měli oplývat jen hrdinové fantasy příběhů. Navíc ve skutečnosti nevíme, jak je tohle všechno možné, protože většina z nás nemá dostatečně vzdělání nutné k proniknutí do podstaty těchto problémů. Vše je pro nás zavřeno v černé skříňce. Netušíme, jak se to dělá a zajímají nás jen výsledky.
    Kouzlo způsobující, že se srdnatý protivník změní v blekotavého přisluhovače zla, je totožné s infikováním speciálními viry, které přebudují lokální vyhodnocovací centra v mozku a současně přepíší pečlivě vybrané paměťové molekuly. Srdnatý protivník se zase změnil v blekotavého přisluhovače zla.
    Rozdíl mezi sci-fi a fantasy zmizel, alespoň z hlediska rozlišovacího kritéria založeného na přítomnosti raketových trysek, nebo zázračných mečů moci.
    Bohužel, jeden rozdíl existuje – v kvalitě. Tento rozdíl souvisí právě se vztahem sci-fi & fantasy & non-fiction. O tom někdy příště, až mě k dalšímu sepisování vyprovokuje zdlouhavá debata kulturních snobů, nebo pseudointeligentní replika jednoho z dinosaurů české kulturní scény. Jdu se věnovat něčemu, co za to opravdu stojí, to znamená příběhům.