Miroslav Žamboch

Uštván, zdecimován, vyřízen, ale živý. Takového mě zastihl konec roku.  Ale zase mám chuť psát. Sedím s notebookem na klíně, vedle sebe sklenku červeného a přemýšlím, co čeho se pustím. Napadají mě jen střípky, ale to vůbec nevadí, třeba z toho něco vypadne :)